Tak a je to tady. Nastal první den prázdnin a to znamená, že pro mě strašně velká změna. Když si představím jak jsem trávila minulé prázdniny, vůbec si nedokážu představit, že už je to celý rok, co jsou pryč. Je to hrozně dávno a já vím, že takhle už prázdniny trávit nechci.
Můj největší zlom nastal včera asi okolo jedenácté hodiny večerní. Vím, že mě můj kluk připravovat na to, že je tady určitá 50% šance na to, že stráví celý srpen v Německu, ale vůbec jsem si nepřipouštěla, že to opravdu dopadne. Když mi ale, včera napsat tu zprávu zprvu jsem tomu nemohla uvěřit. Moje první reakce byla, že jsem se strašně rozbrečela a bylo mi smutno. Pravda je, že v té chvíli jsem vůbec nevěděla jak ten celý měsíc vyplním. Když jsem šla spát, samozřejmě jsem nemohla usnout a přemýšlela jsem o tom, co vlastně bude. Drtila mě představa, jak je možné, že nejsem schopná si naplánovat svůj vlastní život. To bylo to nejhorší. Když jsem ale začala usilovně přemýšlet, došlo mi, že to zase tak strašné nebude, ale zároveň vím, že ani nejlepší. Ten měsíc nějak snad zaplním, udělám si plánovač akcí, kam budu zaznamenávat všechno důležitého a budu se snažit psát každý den tenhle "deník", který by mi měl z určité části pomoct.
Takže dnes udělám tenhle plán, potřebuju si zajít do informačního centra a nejspíše půjdu do muzea. Začíná, ale pršet tak uvidíme. Ještě musím přečíct hodně knížek.
